Vítám vás na svých stránkách Člověk se narodí,prožije více či méně naplněný život, a když umře zbude tu po něm jen pár fotek,které časem vyblednou a zmizí v zapomění. Nikdo není nesmrtelný,nikdo tu není věčně. Jsou tu však i lidé,které si připomeneme i po staletí jejich žití v dobách dávno minulých. Připomeneme si je v dílech,které za svůj život vytvořili. Domy,obrazy,myšlenky napsané tuší na papír nebo pergamen,sochy,sonety a krásná hudba. V tomhle všem je nesmrtelná duše a srdce,které do svých děl vložily generace lidí. Mají náš obdiv a učíme se z jejich děl.Čerpáme inspiraci a někteří z nás se snaží alespoň malinko se přiblížit dílům dávných mistrů svou vlastní tvorbou. Jsou již jiní,ale jedno mají společné.Tvoří srdcem a duší. Tohle je menší úvod a taková vstupní brána na mou stránku. A teď bych rád napsal taky něco málo o sobě a o mé zálibě k řezbařině. Snad se profesionální řezbáři neurazí,že tak svoje pižlání do dřeva nazývám.:) Jmenuji se Jan Zháněl a je mi 37 let.Obdivuju každého,kdo tvoří vlastníma rukama,i kdyby to měl být třeba i jen zedník s vlastní fantazií.Já jsem se vyučil jako valcíř,protože dělnická profese byla pro mé rodiče jediná rozumná alternativa.Jistě to mnozí znáte.Mamka je prodavačka,taťka kuchař,brácha zedník a babička s dědou dělali na dráze,takže je prakticky nemyslitelné,abych podle svých rodičů dělal něco jiného,než dělnickou profesi.Rád jsem maloval,ale malování zůstalo jen mým koníčkem a zálibou.Roky ubíhaly a člověk a jeho názory se mění a já jsem zjistil,že mi kreslení už tolik nedává.Zkoušel jsem malovat na dřevo.Docela to ušlo,ale stále tomu něco chybělo. Pořát to byl jen dvojrozměrný obrázek bez jiskřičky zdánlivého života. A tak jsem začal obrys hlavičky namalovaný na kus hranolku obřezávat malým nožíkem a vznikla tak moje první loutka. Byla jí čarodějnice na koštěti se šíleným výrazem ve své dřevěné ošklivé tvářičce pro mou bývalo tchýni.Tenkrát jsem v tom darovat mé tchyni čarodějnici opravdu neviděl nic špatného a nebyl to ani ironický vtip nebo černý humor.Byl to prostě jen hezký dárek a podle mého názoru i hezká dekorace do bytu. Dárek mi byl však vrácen a díky tomu mi zůstala alespoň vzpomínka na mé začátky a tahle první loutka nastartovala moje další pokusy vdechnout dřevu alespoň nepatrné zdání života. Možná malinko jiným a ne tak rozsáhlým způsobem jako mají ostatní řezbáři,ale tenhle styl vyřezávání mi prostě sedí a je blízký mému srdci a zálibě v malování.Učím se pracovat se dřevem a snažím se svoje řezbičky pořát zdokonalovat.
A to by bylo o mě a o mé zálibě ke dřevu asi tak vše. Doufám,že všem,kteří navštíví mou stránku se tu bude líbit a rádi se příjdou znovu podívat na má další nová dílka. Přeji hezké pokoukání. Řezbářské nedochůdče Jan Zháněl
